Ahoj,

tak na tuto sobotu byl původně plánován cyklovýlet kolem Zbiroha, ale po prozkoumání vlakového spojení byl cíl trasy přehodnocen na lesy kolem Svaté, tedy mezi Berounem a Žebrákem.

Po celý týden bylo počasí nevalné a i na dnes hlásaly všechny rosničky zataženo a místy přeháňky, takže bylo stanoveno, že definitivní rozhodnutí padne ráno v 7:30. Nevím jak kdo, ale já jsem po deštivé noci docela s napětím v sedm ráno obhlížela z okna povětrnostní situaci. Teploměr ukazoval asi 5° nad nulou, mezi protrhanými obláčky prosvítala modrá obloha a silnice po nočním dešti již osychaly. Bylo rozhodnuto - JEDEME !

Sraz byl na Smíchovském nádraží, kam první nedočkavci dorazili už v 8:25!

• Vr
• Šebestová
• Edita
• OAJové
• Ciboušové
• Machová
• Kolben - ten jako poslední v 8:40

Dost nás děsily davy lidí, které s košíčkama a rozličně velkýma batožinkama postávaly v nádražním vestibulu a vyčkávaly na svůj spoj. Doufali jsme, že čekají na jiný vlak, ovšem opak byl pravdou. Všichni dnes jeli, jak jinak, na výlet do Berouna. Jako by nebyly jiné krásné kouty v naší zemi milované. A tak jakmile na ceduli vyskočilo č. nástupiště pro vlak č. 9914 Praha - Beroun, dala se celá masa do pohybu. Nevypadalo to, ale celkem v pohodě jsme se do vlaku nasoukali všichni. Jen starší spoluobčané nějak odmítali vzít na vědomí, že máme odložená kola v prostoru pro kola a tvrdošíjně procházeli naší půlkou vagónu a mazali se od řetězů a klopýtali přes šlapky a odírali se o řidítka a lamentovali, zatímco na druhé straně vagónu měli volnou cestu absolutně bez překážek. Co se holt dalo dělat... Snad z nás vyrostou ohleduplnější důchodci...

V Berouně už na nás čekala autová sekce:

• Brzi - byl na místě jako první v 9:28 !
• VPepa
• Radana
• Brč

…celkem 13 lidí…

Hned na počátku všechny výrazně ovlivnil název akce = OBŽeR neboť se už na nádraží začalo kávičkovat a koláčovat a pivíčkovat a nějak se nikdo nechystal vyrazit. Start se po mém urputném snažení podařil až v 10:45.

Průjezd Berounem jsme zvládli bez problémů a pak jsme začali stoupat po červené na Děd. Slušný stoupák a kromě silnice jsme si užili i trošku vlhčího lesního terénku. Téměř všichni pak ještě vystoupali na rozhlednu, ale díky zalesnění okolního terénu viděli tak akorát na OAJe a na mě, kteří jsme hlídali kola na cestě o 100 metrů níže.

Co jsme vystoupali, to jsme také hned měli možnost sjet. Nádherná cesta lesem a sem tam se objevil i výhled na sluncem zalité okolní hřbety prokvetlé rozličnými barvami podzimu. Sjeli jsme až do Hudlic, kde jsme se trošičku zamotali, ale hned jsme se zase rozmotali. Počkali jsme na Marcelu s Radanou, které na křižovatce nad vesnicí jeli z nepochopitelných důvodů na druhou stranu a abychom měli také trošku kultury, projeli jsme kolem rodného domu Josefa Jungmanna. Mnozí se sice už dožadovali hospůdky a teplého čajíčku, ale bylo rozhodnuto nevysedávat a jet až na Žebrák.

Z Hudlic jsme to vzali lesními silničkami. Cesta se krásně houpala a tak to docela odsejpalo. Crossovou vložku po žluté jsme vynechali, protože cesta se nejevila býti příliš sjízdnou a nikomu se nechtělo mokřit se v trávě. Za Kublovem jsme sjeli s kopečka do údolí a protože v našich žaludkách už opravdu kručelo hlady, vzali jsme to nejkratší cestou na Točník a Žebrák. Ani nějak nikomu nevadilo, že jsme si trasu zkrátili zkratkou, která nebyla vůbec plánovaná.

O prohlídku historických staveb Točník a Žebrák nejevil zájem nikdo. O hospodu ovšem všichni. A na tu jsme také záhy narazili. Hned na křižovatce byla restaurace U krále Václava. Krásné zařízení zvenčí a ještě hezčí zevnitř nabízelo mnoho laskomin - držkovou, pečené koleno, svíčkovou, anglický grog, pivo,... Navíc obsluha byla rychlá a jídlo fakt dobré. Zkrátka dneska to byl OBŽeR.

S plnými bříšky jsme vyrazili dál, ale opět jsme lehce přehodnotili trasu. Rozhodli jsme se držet se silnice do vesnice Hředle. Tady jsme si přečetli o památné hrušni (dnes již neexistující), v jejíž koruně se zachránilo 9 lidí při povodních někdy na konci 19. stol (kdybyste viděli ten potůček, nikdy by nikdo neřekl, že z něj může být živel bořící domy) a odpojil se OAJ, který jel již jen po silnici do Berouna s tím, že na nás počká v příhodném zařízení na náměstí. A jak řekl, tak také učinil. Na některé je holt v některých věcech nebývalé spolehnutí J.

My ostatní jsme se začali drápat do kopečka. Přece jenom jsme ztratili dost výškových metrů a abychom si mohli užít závěrečný sjezd do Berouna, museli jsme zase něco nastoupat. Jeli jsme po červené Hředelskou cestou a byla to opět nádhera. Vedla lesem, kde to vonělo podzimem - jak také jinak v této roční době... Stoupali jsme poměrně pomalu a tak se odpojilo i ČKD, které prásklo do kol a jelo napřed. Ovšem díky tomu, že ze Svaté to vzali plánovanou trasou, zatímco my už jeli rovnou do Berouna, sjeli jsme se všichni společně na náměstí, kde jsme chtěli do cukrárny.

Ráno to na Berounském náměstí žilo, teď tu ale „chcípnul pes“. Naštěstí nám bylo doporučeno skvělé zařízení „Caffé Regina“ kousíček vedle a byla to přesně ta sladká tečka za OBŽeRem, jakou jsme si představovali. Obsadili jsme celý stůl a dokonce jsme si mohli dát kola dovnitř !!! Cukrárna nabízela rozličné druhy kávy, limonádu, pivo, čaj, čokoládové a ovocné dorty a poháry jogurtové, tvarohové a pudingové. Vzájemně jsme ochutnávali všechno možné a nacpali jsme si bříška k prasknutí. Ještě že naše další cesta vedla už jen po rovince.

Před cukrárnou jsme se rozloučili s autovou sekcí = Brč, VPepa, Radana a Brzi, kteří odjeli ke svým autům u nádraží. No a náš cyklistický zbytek vyjel pod vedením Šebestový podél Berounky ku Praze. Protože jsme tady za poslední dobu jeli již po třetí, nijak jsme se nepozastavovali nad krásou okolních skal a říčního toku. To už jsme měli za sebou... Naše rychlost ale příliš nesedla OAJovi, který sice na místě nedal na sobě nic znát, nicméně o pár dní později svůj názor na náš údajný kvalt vyjádřil více než důrazně:

Od:	OAJe
Odesláno:	11.10.2004 10:00
Text:	...BBCC v té podobě poslední doby už mě prostě svou programovou nedůsledností dost sere! Všichni mají plnou hubu hesla "nežeňme se",  ale krajinou projížděj takovým fofrem, že ani netušej, co je kolem nich, minulá sobota je toho zářným příkladem. Nakonec pak ještě hekaj, že toho na ně bylo moc...

A to jsme tentokrát jeli ještě o hodně pomaleji, než při akci Chrusch. To nás tehdy Toníček s Pekim hnali jak nadmutý kozy...

Nebojte, nebudu se nyní zabývat naší rychlostní výkonností, i když je fakt, že naposledy jsem se o tomto zmínila před dobrými 5 lety (Zbraslavice/1999), kdy jsem studovala míru nasranosti Šmudly v závislosti na zvyšující se tempo našeho cyklopohybu. No, možná se tu nějaké asociace se současností najdou, ale to je dost nemístné žertování... Takže zpět k našemu výletu.

Na Karlštejně padla první zmínka o přesun na vlak. V tomto okamžiku jsem ovšem zjistila, že ač jsem si vytiskla pečlivě všechny možné jízdní řády, vytiskla jsem si jen směr Praha - Beroun. Kdy jede vlak z Berouna jsme se tudíž nedozvěděli. Nicméně světla ještě bylo dost, sil také, takže nic nebránilo tomu popojet ještě o kousek dál.

Na vlak jsme nasedli až v Zadní Třebáni, kde jsme zjistili, že vlak přisupí cca za 10 minut. To byl tak akorát ten nejvhodnější interval na nákup jízdenek. Na Hlaváku jsme ale již vystupovali do tmy a v nádražní hale se oddělili krtci, kteří přestoupili na metro. OAJové, Šebestová a já jsme kolmo vyjeli na Letnou, kde jsme dali závěrečné pivko u stánku při Letenském zámečku a pak jsme se rovněž rozjeli ke svým domovům.

Myslím, že lze jednoznačně konstatovat, že se výlet vydařil a svému názvu rozhodně nezůstal nic dlužen. Počasí bylo jak vymalované, podzim se nám ukázal v těch nejkrásnější barvách a bříška jsme si v průběhu dne nacpali jako ... no jako při OBŽeRu...

Tak se mějte a zase někdy ... šlápej dál !

Vrstevnice
V Praze dne 11. listopadu 2004

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 15.11.2004